Cesta: Titulní stránka > Tipy na výlety
„Klimberče mladý, diem-ť krátce. Pomni, žes jměl dobrého otce, jehož nikdo zlým nevinil,
a mnoho dobrého činil.
A sám‘s také rytieř smělý, mladý, dobrý, druh dospělý. Vědě, že mne neodvedeš,
než ufám-t, že mne dovedeš, kdež pokuši svého meče.
K králi vece: „Nemějž péče Tvé slovo, jak‘s řekl, zóstane a sě tak libost tvá stane.
Popros Boha za svá duši!
Bod‘ oř. V ten čas sobě tuši tam, kdež sě již jako známí, jeliž v súdný den, shledámy. Jakž to vece, tak se zdrže.
Pan Henrich sě po něm zdviže, s ním sěm na harc podle toho
ctné dobré družiny mnoho, jeho heslo volajíce, v srdci tuto mysl majíce, že-t nelze podlé hospody dojíti smrtedlné škody,
Nepřietelé sobě steskú, když supově křídle blesků, pod nimaž ten rytieř
drahý křičieše své heslo „z Prahy!“ I hna v nepřátelský pluk
bez rozpači jako kluk, přeprudce rozmáchav ony přežádúcie zlatozvony,
umaž oř upomínáše, na němžto sě vzpodjímáše, dělaje rytieřské skutky
svým nepřátelóm na smutky, dávaje jim hrozné rány, skrze tvrdé húfce
brány čině ořem i sám sobú, nelituje rukú obú, jimaž zabyle kvapieše.
Co kde jima polapieše, to všecko bylo zkaženo, zsečeno i rozraženo.
Jeho dobrodružstvo zřiece, snažichu sě tu vždy viece ti všickni, ktož podlé něho byli, hlédajíce jeho.
Srazichu sě s nepřátely, svými rytieřskými diely obcházejíc sě uctivě,
noži meči pamětlivě sekúc, bodúc ze vší síly, z ořóv ostruhami žíly
derúce, bodúce na ně,
chtiec sobě dobyti planě a k lepší sě bráti spěše. Tu Crvená Róže ktvieše, majíc rubinovo stkvěnie.
Jádro jejie podle chtěnie z arabského zlata stkvieše.
Pod níž rytieř sě držieše, cesty v nepřáteléch čině, to-t náležie ctné hrdinů!
nevyhýbíc. sě nikomu, vždy sě bera k miestu tornu, kdež by ten skutek ukázal,
ač by o něm kto otázal, by to bylo u paměti, i to mohli povědieti dobří lidé bez příroka
na každý čas rok od roka, ež ta Róže tak osvetla, jakž při Lvu vždy věrně kvetla.
Tu svietieše Zlaté Kolo, pod nímž nebieše u Polo mladému dobrému druhu zpodjieti tak práci tuhú,
Klimberkovi šléchetnérnu, v svém životě udatnému, jenž, netbaje, nic o škodě, věrně slúžil své hospodě, pomně na otce i děda.
Nepřátelóm bieše běda. Každého, karn sě obrátil, bil, sekl, bodl, v hlavy mlátil.
A jan Valkún z Pořešína, věda, že boj ctná novina,
da iiéjednu priidkú ránu, vždy sě boda po svém pánu.
Z Rožďalovic• Ješek mladý podlé své rytieřské vnady
v dobrých činech nemeškáše, vždy sě po svém pánu bráše.
Dvoje křídle podlé vóle, pól zlatě a pól sokole,
pod těma dvá vlastná bratry tu té Fleminkové chatry porazista velmi mnoho.
ioo Také nezameška toho
v také že bitvě pan Vilém na svém oři prudkém, čilém, řka.: „Neželém smutku vína.“ Tu též pan Záviš z Jimlína
ios a zKozojed pan Dalibor, ta hnasta v nepřátelský sbor mužně beze všeho strachu. S nimaž dobří mnozí hnachu:
Friček, Tyč, Éenéšek, Lyšek, no sahajíce chvalných výšek.
Z Pavlovic pan Kunart mužný,
Jan, syn jeho sestry družný, i jedné chvíle neždáše,
každý tam pospěšně hnáše. iis Arberkéř sě ctně vzpomanu
po svém pánu jako vzplanu. Pan Tegl z Rieda jako Turka,
syn Hertwíkóv z Tegenburka, pan z Malvelzada, dobré plémě, io Fricendorl z rakúské země, jedeQ z plodu mužné vnady
z Bavor Tušiek, rytieř mladý: všichni hnachu v hM protivný, druh nad druha viece silný.
Nelitujíc sinrtné škody, stojíc podlé své hospody, děláchu rytieřské činy.
Křičě Miličín na ně hrdiny, z Vlašimě člun polovičný. iso Ctný pan Bolek, rytieř sličný, nesmúti Róže ni Clunu.
Nemeškaje po nich lunu svým nepřátelóm na škodu, pomně svá dobru úrodu, že měl otce šlechetného,
jenž podlé rytieřstvie svého činil dobrodružsky všady, v silných bojích i jinady, jakž mu byla ctná mysl dána,
až pod korúhví svého pána zabit u boji pod Javú pod táž rytieřskú postavú."
Za správu zámku Vít Pávek
(info@zameknovyhrad.cz)
Zobrazit vyhledávací formulář »