Orientační nabídka


Zámek Nový Hrad - Příspěvková organizace


Zámek Nový Hrad - logo Ústecký kraj - logo  

Dnes

Dnes je: 31. 5. 2020
Čas: 17 : 59

Cesta: Titulní stránka

 

Objevili jsme erb pánů z Jimlína

ERB RYTÍŘŮ Z JIMLÍNA NA KRÁLOVSKÉM HRADĚ LAUF U NORIMBERKA
Páni z Jimlína, někdy uváděni jako vladykové, patřili dle nových zjištění do nejbližšího okruhu českých králů. Za své zásluhy si zasloužili místo v Erbovní síni Wenzelsburgu u Norimberka.
 

 
 
VÍTE, ŽE...
erb pánů z Jimlína je znám již od roku 1361 a do konce srpna 2015 byl prakticky neobjevený? Erb je dochován v Erbovní síni německého královského hradu Wenzelsburg v městečku Lauf an der Pegnitz, 20 km od Norimberka. Pevnost vybudovaná roku 1356 Karlem IV. měla chránit obchodní cestu mezi Prahou a Norimberkem a současně se stala mocenskou oporou tzv. Horní Falce, z které chtěl mít panovník českou kolonii Neuböhmen čili Nové Čechy. Zcela ojedinělou atrakcí hradu je právě Erbovní sál, celý věnovaný oslavě Českého království a jeho zemí Moravy a Slezska. Celkem 112 různých erbů vytesal do stěn místnosti ve dvou řadách pražský kameník. Nejobsáhlejší část výzdoby tvoří erby české, moravské a slezské šlechty, císařových spojenců. Některá vyobrazení se poprvé objevují právě na Laufu a jako celek je tato galerie evropským unikátem...
Erbovní sál je považován za pokladnici české heraldiky, a pro nás je nejstraším dokladem vyobrazení erbu a důkazem urozenosti a dodnes blíže neurčeného významu původních majitelů jimlínského/novohradského panství...

Je ovšem zajímavé, že erb pánů z Kolowrat se v galerii nenachází, a to i přesto, že v roce 1361 byl Albrecht "starší" z Kolowrat, rozmnožitel rodu a stavitel nedalekého ročovského kláštera, maršálkem Anny Svídnické, manželky Karla IV., tedy jedním z nejvýznamnějších mužů císařského dvora.
Proč tedy páni z Jímlína (ale i Žerotínové od Panenského Týnce, či Žeberkové ze Slavětína) tu čest reprezentovat České království v Horní Falci měli a Kolowraté nikoliv???

KOPIE ERBOVNÍHO SÁLU, VČETNĚ ERBU, JE DNES (POUZE DO 17. ZÁŘÍ 2015) K VIDĚNÍ NA VÝSTAVĚ Magičtí Lucemburkové VE VÍTKOVICÍCH...


Ale je silně možné, že někteří členové rodu užívali doposud známý erb, tedy celý stříbrný hříč (tři ramena se zahnutými bodci) na červeném poli. Dokazují tak studie mnohých historiků a heraldiků, neboť celý hříč na červeném poli užíval roku 1406 Václav Hříč z Jimlína, či roku 1418 Jan Skubele z Jimlína. Ovšem roku 1436 Záviš z Jimlína, jenž před husity bránil v letech 1421 - 1422 hrad Karlštejn a roku 1425 spravoval na přání krále Zikmunda hrad Křivoklát, užíval ve štítě také celý hříč, ale v klenotu jen jedno rameno, jako na štítě z hradu Lauf z roku 1361... Někteří rytíři z Jimlína tak mohli užívali erb známý z hradu Lauf, jiné rozvětvené rodiny zas erb s celým hříčem...


Vít Pávek, správa zámku
602 806 508, info@zameknovyhrad.cz


ERB PÁNŮ Z JIMLÍNA NA KRÁLOVSKÉM HRADĚ LAUF U NORIMBERKA
Erb pánů z Jimlína v linii s ostatními erby (páni ze Žampachu, z Dačic, Riesenburgu a z Jimlína) - zdroj: výstava Magičtí Lucemburkové v Dolních Vítkovicích


Rytíři z Jimlína, dnes už je můžeme takto povýšit, se však zapsali do světových dějin ještě dříve - roku 1346 stanul totiž Záviš z Jimlína po boku Jana Lucemburského a francouzského krále Filipa VI. v bitvě u Kresčaku. Z té doby se zachovala stará píseň o konci bitvy, ve které se neznámí autoři zmiňují i o Závišovi (v druhé polovině textu). Zatímco český král v boji zahynul, Záviš přežil a vrátil se, zřejmě dosti obohacen zpět domů, do Jimlína....

„Klimberče mladý, diem-ť krátce. Pomni, žes jměl dobrého otce, jehož nikdo zlým nevinil,
a mnoho dobrého činil.
A sám‘s také rytieř smělý, mladý, dobrý, druh dospělý. Vědě, že mne neodvedeš,
než ufám-t, že mne dovedeš, kdež pokuši svého meče.
K králi vece: „Nemějž péče Tvé slovo, jak‘s řekl, zóstane a sě tak libost tvá stane.
Popros Boha za svá duši!
Bod‘ oř. V ten čas sobě tuši tam, kdež sě již jako známí, jeliž v súdný den, shledámy. Jakž to vece, tak se zdrže.
Pan Henrich sě po něm zdviže, s ním sěm na harc podle toho
ctné dobré družiny mnoho, jeho heslo volajíce, v srdci tuto mysl majíce, že-t nelze podlé hospody dojíti smrtedlné škody,
Nepřietelé sobě steskú, když supově křídle blesků, pod nimaž ten rytieř drahý křičieše své heslo „z Prahy!“ I hna v nepřátelský pluk
bez rozpači jako kluk, přeprudce rozmáchav ony přežádúcie zlatozvony,
umaž oř upomínáše, na němžto sě vzpodjímáše, dělaje rytieřské skutky
svým nepřátelóm na smutky, dávaje jim hrozné rány, skrze tvrdé húfce brány čině ořem i sám sobú, nelituje rukú obú, jimaž zabyle kvapieše.
Co kde jima polapieše, to všecko bylo zkaženo, zsečeno i rozraženo.
Jeho dobrodružstvo zřiece, snažichu sě tu vždy viece ti všickni, ktož podlé něho byli, hlédajíce jeho.
Srazichu sě s nepřátely, svými rytieřskými diely obcházejíc sě uctivě, noži meči pamětlivě sekúc, bodúc ze vší síly, z ořóv ostruhami žíly
derúce, bodúce na ně,
chtiec sobě dobyti planě a k lepší sě bráti spěše. Tu Crvená Róže ktvieše, majíc rubinovo stkvěnie.
Jádro jejie podle chtěnie z arabského zlata stkvieše.
Pod níž rytieř sě držieše, cesty v nepřáteléch čině, to-t náležie ctné hrdinů!
nevyhýbíc. sě nikomu, vždy sě bera k miestu tornu, kdež by ten skutek ukázal,
ač by o něm kto otázal, by to bylo u paměti, i to mohli povědieti dobří lidé bez příroka
na každý čas rok od roka, ež ta Róže tak osvetla, jakž při Lvu vždy věrně kvetla.
Tu svietieše Zlaté Kolo, pod nímž nebieše u Polo mladému dobrému druhu zpodjieti tak práci tuhú,
Klimberkovi šléchetnérnu, v svém životě udatnému, jenž, netbaje, nic o škodě, věrně slúžil své hospodě, pomně na otce i děda.
Nepřátelóm bieše běda. Každého, karn sě obrátil, bil, sekl, bodl, v hlavy mlátil.
A jan Valkún z Pořešína, věda, že boj ctná novina,
da iiéjednu priidkú ránu, vždy sě boda po svém pánu.
Z Rožďalovic• Ješek mladý podlé své rytieřské vnady
v dobrých činech nemeškáše, vždy sě po svém pánu bráše.
Dvoje křídle podlé vóle, pól zlatě a pól sokole,
pod těma dvá vlastná bratry tu té Fleminkové chatry porazista velmi mnoho.
ioo Také nezameška toho
v také že bitvě pan Vilém na svém oři prudkém, čilém, řka.: „Neželém smutku vína.“ Tu též pan Záviš z Jimlína
ios a zKozojed pan Dalibor, ta hnasta v nepřátelský sbor mužně beze všeho strachu. S nimaž dobří mnozí hnachu:
Friček, Tyč, Éenéšek, Lyšek, no sahajíce chvalných výšek.
Z Pavlovic pan Kunart mužný,
Jan, syn jeho sestry družný, i jedné chvíle neždáše,
každý tam pospěšně hnáše. iis Arberkéř sě ctně vzpomanu
po svém pánu jako vzplanu. Pan Tegl z Rieda jako Turka,
syn Hertwíkóv z Tegenburka, pan z Malvelzada, dobré plémě, io Fricendorl z rakúské země, jedeQ z plodu mužné vnady
z Bavor Tušiek, rytieř mladý: všichni hnachu v hM protivný, druh nad druha viece silný.
Nelitujíc sinrtné škody, stojíc podlé své hospody, děláchu rytieřské činy.
Křičě Miličín na ně hrdiny, z Vlašimě člun polovičný. iso Ctný pan Bolek, rytieř sličný, nesmúti Róže ni Clunu.
Nemeškaje po nich lunu svým nepřátelóm na škodu, pomně svá dobru úrodu, že měl otce šlechetného,
jenž podlé rytieřstvie svého činil dobrodružsky všady, v silných bojích i jinady, jakž mu byla ctná mysl dána,
až pod korúhví svého pána zabit u boji pod Javú pod táž rytieřskú postavú."


Za správu zámku Vít Pávek
(info@zameknovyhrad.cz)



manuskripta z kroniky Jeana Froissarta - BITVA U KRESČAKU, 26.8.1346








 
Zodpovídá: Bc. Vít Pávek
Vytvořeno / změněno: 1.9.2015 / 1.9.2015

Kontext

Umístění: Složky dokumentů > Aktuality
 

Zobrazit vyhledávací formulář »


 
 
 

Pomocná nabídka


Nacházíte se v módu "Bez grafiky", takže vidíte tuto stránku bez zdobné grafiky a pokročilého formátování. Pokud váš prohlížeč podporuje CSS2, můžete se přepnout do grafického módu.


web & design , redakční systém   Přihlásit se | O webu | Prohlášení o přístupnosti